Home Irish cob

Irish cob

Původ irského cobacar

O původu tohoto překrásného plemene koluje celá řada různých dohadů. Již po staletí je Irsko známo jako země, která je vlastí silných a zdravých koní. Jednou z příčin je nejspíš i to, že velká část Irska je starého vulkanického původu a rostou na ní trávy a byliny, které představují základní potravu pro silné zdravé koně. Po více než 700 let bylo Irsko britskou kolonií. Anglická armáda, účastník mnoha válek, potřebovala koně, a tak si nějaké vzala z Irska, obvykle bez placení. Tito kompaktní, statní ("cobby") koně, které používali irští farmáři, byli velmi oblíbení, ale o bílé a barevné kusy nebyl zájem, neboť voják na takovém koni byl dobře vidět i za šera a představoval tak snadný cíl. Výsledkem bylo, že postupem času se strakatí koně začali brát jako méně kvalitní než jednobarevní, protože pro použití byli považováni za podřadné.

Tento postoj je v anglosaském světě stále velmi rozšířený. Kočovní obyvatelé, skupina Irů (nikoli cikánů, tito lidé měli irská příjmení), kteří byli vyhnáni ze svých domovů a kočovali a na svých cestách opravovali lidem hrnce a pánve cínem (cín = tin, takový člověk = tinker), si mohli dovolit pouze levné koně a tak skončili  u strakatých. Kočovníci však byli po generace velmi hrdí na "strakaté coby", které vlastnili. Tito koně představovali rodinný kapitál a každý rok začátkem října se konal v Ballinasloe velký trh, kde se předváděli a občas i prodávali ti nejlepší cobové.

Od začátku 20. století se začali cobové dopravovat do Anglie a prodávat anglickým cikánským rodinám. Asi od roku 1995 se nespočetní cobové kočovných rodin zaparkovaní podél silnic na venkově i ve městech stali úplným morem a tak byli mnozí zkonfiskováni a prodáni na evropský kontinent na porážku. Někteří přežili a stali se předky současné populace asi 5 tisíc strakatých cobů v Nizozemí, Belgii, Francii, Německu, Švédsku, Finsku a Dánsku.

 

 

Plemenný typ (včetně tvaru těla, kostí a pohybu)

Irský Cob je kompaktní a silný, má silné kosti i svaly, a přesto dobře slouží jako mnohoúčelové zvíře. Někteří Irští Cobové jsou více podsadití než jiní. Irský Cob je dobře vyvážený a proporcionální, stojí zpříma a pevně a působí impozantním dojmem.

Žádoucí je typický pohlavní výraz.

Tvar těla, silueta

Hlava by měla být hrdě zvednutá, je nesena silně vyklenutým, dobře nasazeným krkem. Krk má vypadat, že pokračuje skrz kohoutek a končí tam, kde začíná záď (toto by mělo být obzvláště evidentní u hřebců). Záď má být krátká a rovná. ( kyčelní kosti nemají být znát). Záď, má být obzvláště dobře osvalená,široká a měla by mít dobře znatelné oba hýžďové svaly. Bedra mají pokračovat k zádi mírným nepřehnaným sklonem

Stavba těla– Irští Cobové jsou středně těžcí, nebo těžcí. (Benevolence v měření je možná pouze u klisen a valachů)

Vzhled – Irští Cobové se se svým unikátním pohybem, bohatým chlupem a rousy a bohatými barevnými možnostmi dohromady představují krásný a proměnlivý vzhled, když se předvedou jak nejlépe umějí, obzvláště v pohybu.

Pozn: Žádaný vzhled platí pro zvířata v dobrém výživném a zdravotním stavu.

Temperament

Hlava - má být rovná, hezká a proporcionální vůči zbytku koně. Čelo má být široké, nozdry a líce mají být dobře vyvinuté.

Tlama – má mít souměrný skus

Oči – mají být bystré, otevřené a posazené značně od sebe

Uši – mají být rovné a dobře nasazené

Krk – má být kompaktní, ale ne příliš krátký a měl by být pořádně osvalený včetně hřebenu (krk u hřebců by měl být obzvláště dobře osvalený i s hřebenem).

Plece – měly by být široké a silné, šikmá lopatka pro dobrý pohyb předních končetin.

Kohoutek - by měl být pevný a vysoký

Hruď – má být silná, dobře osvalená.

Rámec – kratší, kompaktní, přiměřeně velký a harmonický

Záď – má být krátká, rovná, dobře osvalená a přecházet v dobře nasazený ocas.

Zadní nohy –žádaný je pravidelný postoj, stehno svalnaté zakulacené, koleno široké silné.

Tělo – má být krátké a kompaktní, s žebry dobře vyvinutými do tvaru soudku./viz rámec/

Přední nohy – mají být silné a ne příliš krátké,dobře osvalené .Mají mít pravidelný postoj.

Spěnky – měly by mít dostatečnou kost a nemají být příliš dlouhé (rovné nebo příliš lomené spěnky jsou vada).

Kopyta – mají být dobře tvarovaná, úměrná a rozměrem schopná unést hmotnost koně.

Rousy – jsou charakteristickým dekorativním rysem Irského Coba. Toto je obzvláště nápadné u těžších Irských Cobů. Množství rousů se však může značně lišit, zvláště u středně těžkých Irských Cobů.

Hříva a ocas – hříva i ocas mají být bohaté a schopné dorůst do značné délky.

Barvy - Přípustné barvy:

- Všechny plné barvy včetně šedých a grošovaných

- Všechny plné barvy včetně šedých a grošovaných s bílými znaky

Pozn. Pokud má kůň bílé znaky, je buď strakatý, nebo grošovaný, a je popisován jako barevný Irský Cob. viz barevné standardy pro Irského Coba

Nepřípustné barvy: Albíni

 

Pohyb – v klusu je žádoucí dosti přehnaný pohyb přední části do výšky, zahrnuje plece a přední nohy a představuje typický pohyb pro Irského Coba. Tento pohyb představuje speciální dojem a styl, díky kterému i těžší zvíře působí při pohybu lehkým dojmem.

Někteří Irští Cobové mají sklon při pohybu trhnout při klusu koncem přední nohy trochu do strany. Toto trhnutí se nesmí zaměňovat s kroucením které je chyba. Pokud je trhnutí rovnoměrné na obou stranách a není přehnané, je považováni za docela typické a přijatelné. Obecný pohyb Irského Coba by měl odpovídat řádné délce kroku, který je přímý a aktivní.